V Česku v posledních měsících rezonuje téma poporodní péče o ženy a jejich děti všestinedělí. Zatímco v zahraničí je běžnou praxí, že o fyziologicky těhotnou ženu pečuje z většiny porodní asistentka a v případě potřeby lékař, v Česku je tato praxe stále v plenkách.
Jaký je rozdíl mezi péčí porodní asistentky a lékaře v oblasti gynekologie a porodnictví?Porodní asistentka (PA) je vysokoškolsky vzdělaná odbornice, jejichž vzdělávání je nauniverzitách garantováno lékaři. Kompetence a činnosti PA jsou definovány ve VyhlášceMinisterstva zdravotnictví č. 55/2011, a tokonkrétně v § 5 této vyhlášky, který upravuje činnosti porodní asistentky. Zde je jasně psáno, že PA poskytuje a zajišťuje bez odborného dohledu a bez indikace základní a specializovanou ošetřovatelskou péči těhotné ženě, rodící ženě a ženě do šestého týdne po porodu prostřednictvím ošetřovatelského procesu. Je k tomu plně kompetentní. Gynekolog a porodník je lékař, který je erudovaný v tématu těhotenství, porodu a poporodní péči o ženu, nicméně se soustředí na prevenci a vzniklé patologie. A zároveň nemusí být odborníkem na péči o novorozence.
Česko se dlouhodobě pyšní velice nízkou tzv. kojeneckou úmrtností. Jedná se odemografický ukazatel, který zjednodušeně řečeno udává počet dětí, které do roka života zemřou. Naše země se řadí k vyspělým zemím, kde ročně z tisíce živě narozených dětí zemřou maximálně tři děti. Mateřská úmrtnost se už v Česku téměř nesleduje, protože je rovněž velmi nízká.
To nicméně nehovoří o kvalitě péče jako takové. Výborné statistické výsledky by měly být vzájemně propojené s kvalitní a odpovídající péčí v oblasti porodnictví a neonatologie.
V těchto dnech rezonuje českými médii bouře kolem realizace a smyslu nové úpravy obsahu výkonů pro vykázání porodu, kterou přijalo Ministerstvo zdravotnictví pod vedením minulého ministra Vlastimila Válka. Díky této změně od 1. 1. 2026 včetně dostávají ženy po odchodu z porodnice tři poukázky na péči porodní asistentky hrazenou zdravotní pojišťovnou. Co je ale komplikace – krom toho, že opatření je nesystémové, plošné a ženy dostanou žádanky bez ohledu, zda je chtěly nebo ne, se aktuální platná úprava potýká s nedostatkem porodních asistentek, které mají smlouvy přímo se zdravotními pojišťovnami (nejsou tedy jen součástí týmu v porodnici) a tuto činnost na základě vydávaných žádanek mohou ženám po porodu a jejich dětem poskytovat.
Jakkoliv velmi souzním se systémem poskytování kontinuální péče porodními asistentkami pro fyziologické rodičky a jejich děti, je za mě aktuální platná úprava ušita rychlou jehlou, je nesystémová a jinak velmi dobrou myšlenku špatně prosazuje.Kámen úrazu je, že předchází vybudování početně dostatečné a regionálně dostupné sítě porodních asistentek majících smlouvu s pojišťovnou a poskytujících takovou službu. Nyní je zde tedy tlak na pojišťovny, aby smlouvy uzavíraly.
Velmi proto doufám, že nás nyní čeká debata nad komplexním systémovým legislativním rámcem péče o ženu v období těhotenství, porodu a šestinedělí tak, aby zde stejně jako například v Nizozemí nebo severských státech fungovala spolupráce mezi odborností porodních asistentek a erudicí lékařů. Proto vítám avizovanou diskusi současného ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha nad ustavením nové komory porodních asistentek. Mimochodem – i tato legislativa je ve své podstatě nástroj prorodinné politiky, protože dobrá zkušenost z křehkého období těhotenství, porodu a šestinedělí je důležitá pro to, aby ženy byly ochotné podstoupit tuto etapu znovu.