Nadnárodní instituce se pokoušejí vstupovat do soukromí občanů bezprecedentním způsobem. Pod záminkou ochrany klimatu, veřejného zdraví nebo „boje proti dezinformacím“ se prosazují regulace, které systematicky omezují základní svobody a mění vztah mezi občanem a státem. Tyto zásahy nejsou nahodilé – jsou součástí koordinované snahy o vytvoření systému kontroly, který zasahuje do nejintimnějších oblastí lidského života. Klimatický alarmismus se stal hlavním nástrojem pro ospravedlnění kontroly každodenního života. Nadnárodní regulace dnes požadují sledování uhlíkové stopy jednotlivých občanů, což v praxi znamená monitorování jejich spotřeby energie, pohybu, stravovacích návyků i nákupního chování. Environmentální kvóty se stávají nástrojem pro omezování mobility a spotřeby, přičemž občané jsou nuceni přizpůsobovat svůj životní styl centrálně stanoveným limitům.
Pod záštitou ochrany veřejného zdraví se prosazují mechanismy, které umožňují sledování občanů, kontrolu jejich zdravotního stavu a omezování jejich svobody na základě zdravotních dat. Pandemická krize ukázala, jak snadno mohou být mimořádná opatření normalizována a jak rychle se dočasné restrikce mohou stát trvalými nástroji kontroly. Boj proti dezinformacím se stal záminkou pro cenzuru a omezování svobody projevu. Nadnárodní instituce a technologické korporace si přisvojují právo rozhodovat o tom, co je pravda a co dezinformace, přičemž toto rozhodování podléhá ideologickým a politickým zájmům. Algoritmy umělé inteligence hodnotí a filtrují informace bez transparentnosti a možnosti odvolání. Občané jsou označováni za šiřitele dezinformací, pokud vyjadřují názory odlišné od oficiálního narativu, což vede k autocenzuře a potlačování veřejné debaty. Snaha o postupné vytlačování hotovosti z oběhu představuje zásadní ohrožení soukromí občanů. Zatímco hotovostní platby zůstávají anonymní a nedají se zpětně sledovat, každá digitální transakce zanechává stopu, která odhaluje, co kupujeme, kde se pohybujeme, s kým obchodujeme a jak žijeme. Úplná digitalizace platebního styku by znamenala konec finančního soukromí a vytvoření systému, ve kterém by stát nebo soukromé subjekty mohly monitorovat každý nákup, každou platbu a každé finanční rozhodnutí občana. Právo na hotovost je proto nezbytnou pojistkou proti totální finanční kontrole a musí být zachováno jako základní svoboda. Bez možnosti platit hotově je občan vytaven permanentnímu dohledu a stává se zranitelným vůči zneužití moci, ať už ze strany státu, finančních institucí nebo technologických korporací.
ODS tyto snahy odmítá, protože představují fundamentální ohrožení svobody a důstojnosti člověka. Ochrana životního prostředí, veřejného zdraví či boj proti kriminalitě jsou legitimní cíle, ale nesmějí být dosaženy za cenu vytvoření systému totální kontroly. Historie ukazuje, že pravomoci udělené státu nebo nadnárodním institucím v dobré víře jsou později zneužívány k potlačování svobody. Každý systém sledování a kontroly, který dnes slouží údajně dobrým účelům, může zítra sloužit k perzekuci nepohodlných občanů, politických oponentů nebo menšinových názorů.